Isabel

S Isabel jsme po celá léta udržovali vřelý vztah a viděl jsem ji růst v nejrůznějších směrech. A tak jsem si při jedné ze svých nedávných cest udělal malou odbočku a rozhodl se, že se za ní opět vypravím.

Přibližně v polovině července 2024, Casa Salesas v Madridu. „Uvidíme se tam ve 14:30!“ řekla Isabel. Dorazil jsem o něco dříve, abych odpověděl na pár e-mailů a zpráv, a zhruba v polovině mého růžového vína dorazila Isabelle. Měla na sobě slunečně žluté, dlouhé letní šaty, které odhalovaly její sportovní ramena a paže. Vstal jsem, abych ji přivítal, a objali jsme se, jako by to mělo být navždy. „Mamaaa Miaaaa!“ řekl jsem si. „Co se stalo s tou rezervovanou holkou v trenčkotu?“ Isabel byla vážně oblečená tak, aby udělala dojem. A povedlo se jí to tak, že se za ní lidé opravdu otáčeli. Na mou duši.

Povídali jsme si o nedávných a nadcházejících schůzkách a já si přál, abych její nadšení dokázal nějak uchovat. „Vzpomínáš si na to rande, co jsem měla ve Florencii?“ zeptala se. „Panebože, to bylo úžasné.“ A přitom udělala rukama velký znak srdce. „A pamatuješ si na ten výlet do Singapuru, na který jsem jela? To byl neuvěřitelný zážitek!“ „A vzpomínáš si na tohle? A pamatuješ si tohle?“ pokračovala. Upřímně řečeno, bylo to celé docela vtipné. A v ani jednou neřekla nic negativního, což mě nesmírně potěšilo.

Isabel je mladá dáma, čerstvě po třicítce a je na vrcholu sil! Je šťastnou freelancerkou a svou vlastní šéfkou, což jí umožňuje pracovat „odkudkoli“. To jí také dává svobodu být v pohybu a vést aktivní životní styl. Po fyzické stránce Isabel ráda, téměř denně, cvičí (a na její skvělé postavě je to rozhodně znát). Osobnostně v sobě nese velkou dávku sebevědomí (ale nulovou aroganci!) a ráda navazuje nová přátelství. Dokonce si po návratu z dámských toalet nejméně čtyři minuty povídala se slečnou na baru. „Ty ji znáš?“ zeptal jsem se. „Ne, ne,“ odpověděla. „Jen se ráda seznamuju s novými lidmi!“ To je Isabel. Spontánní. Koketní. Společenská. Důležitá rozhodnutí dokáže dělat obratem. Život je od toho, aby se žil, a ne aby se promarnil, to je její krédo.

Z restaurace jsme nakonec odcházeli v 18:00, ale jen proto, že jsem měl v 19:40 (!) nastoupit do letadla 🙈 Cestou z restaurace jsem ještě dostal nečekaný dárek. Chodbou prosvítalo slunce a odráželo světlo skrz lehkou látku Isabeliných šatů. Na dvě, tři vteřiny si její silueta nenechala žádné tajemství. 🤫 Ale psst, jsem si jistý, že ona o tom neví.